Jaro v Miláně

Po více jak deseti letech jsem se odhodlala vyrazit sama na cestu. Pro někoho je to možná úplná samozřejmost, jenže pro mě to byl velkej krok. Moje cesta vedla na Design Week do Milána a já měla velkej nepříjemnej strach. Bojím se létat.

Cestování bez Petra

Bojím se hrozně moc. Během letu se stávám vyplašeným individuem, který je neustále na pozoru, zda letadlo nevydává podezřelý zvuk, neletí příliš nakřivo po nepřiměřeně dlouhý čas. Pozoruju letušky jestli mají přirozený úsměv a tak dále. Je to velká řádka věcí, které sleduju. Ten strach začíná většinou už týden před cestou, rovnou vidím ty nejhorší scénáře. A tento strach mě dlouho brzdil cestovat.

Jenže bylo na čase vystoupit mimo svoji komfortní zónu a jednoduše zkusit, jak to zvládnu sama. Bála jsem se? Moc. Bála jsem se víc než když jsem s Petrem? Ne, bylo to úplně stejné. Spousta lidí totiž můj strach nechápe a to včetně Petra. Nikomu to nezazlívám, protože to sama nechápu. Každopádně prosím, ty kteří mají okolo sebe někoho se strachem z létání, nedělejte si z toho srandu. Ten trach se ještě pak prohlubuje.

Pokud se ale taky bojíte létat, trošku mi pomohl tento článek.

Třeba následující informace mě hodně pomohla.:

“Mnoho lidí zvyšuje svůj strach s turbulencemi. Je to ovšem opět nedostatkem informací. Turbulence je jedním z nejčastějších jevů v atmosféře, jako drn na trávníku. Termické proudění je nepříjemné a nepohodlné, aby v žádném případě není nebezpečné. Neexistuje případ, kdy by konkrétně turbulence způsobily vážnou nehodu. Je to normální součást létání. Letadla jsou ostatně konstruovaná právě s ohledem na existenci turbulencí a jejich zvládnutí patří k základům výcviku každého pilota.“

Zpět k Milánu

V Miláně jsem s Patrikem strávila 5 dní. Je to na Milán hodně? Asi možná jo. Přijde mi, že teď ho znám skoro jako místní. Jenže během Design Weeku to v tomto městě neskutečně žije. Není to žádné malebné město jako je Řím nebo Florencie. To ale přece nevadí. Milán je inspirativní a rychle a elegantně jde dopředu. Lidi jsou tam milí a na můj vkus dost živý. Mám ráda kontrasty a třeba část s mrakodrapy vedle staré nákupní třídy je skvělá. Mně se líbí třeba i ten starý mrakodrap inspirovaný hradní věží Torre di Bona di Savoia, který je považován za nejošklivější budovu Itálie.

mrakodrap

Dokud mi šel telefon, bloudila jsem po městě spíš sama. Jeden den jsem vyrazila sama na organizovanou tour po městě, přece jen jsem neměla základní informace. Celý den pršelo a já se skupinkou Asiatů bloudila po centru, jedla famózní pečivo připomínající fritovanou malinkou pizzu a byla na sebe pyšná, že jsem se odhodlala vyrazit na vlastní pěst.

Památky klasika i moderna

V Miláně se nachází samozřejmě spoustu starých krásných míst. Nemůžete vynechat:

hrad Castello Sforzesco a procházku parkem až k oblouku Arco della Pace
katedrála Duomu nebo tedy Duomo di Milano

Duomo znamená katedrála. Celá stavba trvala přes 500 let a nejstarší část uvidíte vlastně zezadu, ne z náměstí. Když jsme byli v Miláně před pár roky šli jsme i na střechu katedraly a stálo to opravdu za to.

La Galleria Vittorio Emanuele II

Nejkrásnější a nejfotogeničtější nákupní promenáda je hnedka vedle Duoma. Všichni si prohlíží její střechu, ale podívejte si i na její krásné podlahu, která je v národní modré barvě. Kousek od prostřed je vyobrazen býk. Určitě to místo nepřehlédnete, otáčí se na něm lidi do kola. Italové jsou neskutečně pověrčivý a 3 otočky znamenají štěstí. Bohužel to vědí i turisti. A tak se každé 3 roky musí podlaha obnovovat.

stará basilika di Sant'Ambrogio ze 4.století

Pro mě jedno z nejkrásnějších míst Milána, které sálá velmi silnou atmosférou. Není otevřeno po celý den, hlídejte si časy.

basilika di Sant'Ambrogio

čtvrť Navigli okolo kanálu

Navigli je živá a malebná čtvrť, proto se nedivte, že je plná lidí. Během procházky jsem si chvilinku přišla jak na procházce v Benátkách a Camdenu (čtvrť v Londýně) zároveň. Kanály, které tam vedou se v minulosti používaly k přepravě zboží, ale také třeba mramoru ke stavbě Duoma. Vedly původně až do centra, jenže později se využily ke kanalizaci, vedení drátů apod.

Malba Poslední večeře v refektáři dominikánského kláštera u kostela Santa Maria delle Grazie. Doporučuju rezervovat lístky dopředu.
Zelené residence Bosco Verticale – když vyrazíte do nové čtvrti Isola, podívejte se na tyto krásné zelené domy. Čistí v Miláně vzduch.
Chinatown

Ano i v Miláně je Chinatown. Je malinké a vlastně hrozně pěkné. Dokonce je plné zeleně. A asi bych to neměla říkat, ale najedla jsem se tam úplně nejlíp za celý výlet. Tip najdete v odstavci o jídle.

Místa, kde jsme se skvěle najedli

Tip: pokud chcete jít na dobré jídlo, pamatujte si, že místo bude plné. Italové ale jedí později, takže když tam vyrazíte na 7, je velká pravděpodobnost, že nebudete mít problém dostat stoleček. To se nám vždy osvědčilo.

Pizza Marghe

Nejlepší pizzu jsme měli v Pizza Marghe. Nejedná se o takové to malé romantické místo se staříkem v bílé košili. Je to moderní restaurace, kde dělají poctivé neapolské pizzy, s BIO produkty. Doporučujeme zkusit jejich chilli kapustu jako předkrm.

Pozor, po 8 večer se začala tvořit obří fronta na stolek. Pizzu si ale můžete objednat i s sebou.

odkaz

Nejlepší kafe v Milaně

Nebojte, není to teda žádná Lavazza. Italové si stále jedou jejich pressa u baru, ovšem tahle daleko jsme se nestihli aklimatizovat, takže jsme byli nejvíc šťastní, když jsme objevili Coffee Orsonero. Bylo to jako kdyby Doubleshot otevřel malou pobočku.

odkaz

Nezapomenutelná Asie v části Chinatown

Na večer, kdy jsme s Patrikem během 30 minut snědli na lavičce 4 misky skvělýho jídla, jen tak nezapomenu. Na Via Paolo Sarpi jsou dvě bistra, kde jsme zažili takové malé foodporno. Jedno se jmenuje La Ravioleria Sarpi. Obsluhují jej dámy v bílých kuchařských čepicích. O pár metrů dál najdete asi jeho “sestru”. Měli jsme skvělé knedlíčky, asijské palačinky, ravioly a ještě placku plněnou masem.

odkaz

Otto

Hned 3 minut od těchto asijských bister najdete cool místo Otto. Jedná se o bar i bistro, kde můžete i chvíli pracovat. Ale pozor během oběda a po 7 hodině večer jsou notebooky zakázány.

odkaz

Pekárna Luini

Přímo v centru, kousek od Duomo si ulovte panzerotti u Luini. Pekárna Luini funguje na tomto místě od roku 1946 a jejich fritované taštičky jsou vážně legendární. Jsou naprosto skvělé a nechutně nezdravé. Jenže člověk ujde tolik kroků, že si přesně tohle zaslouží. Místní na tento podnik nedají dopustit.

odkaz

Bistro Upcycle

V bistru Upcycle jsme byli hned dvakrát. Je to pohodové jídlo, kde mají skvělé tapas a bomba sladké. Kafe je ovšem klasicky italské (přepálené), s kakaem a zvláštní pěnou. Na to tam nechoďte.

odkaz

Kde jsem se nestihla zastavit:

Peck Deli shop – luxusní lahůdkářství

Cafe Frida bar

Bar Fonderie Milanesi

Dabass

A spoustu krásných tipů najdete určitě zde

Doprava

Využila jsem obě milánská letiště. Letiště Bergamo je blíže a cesta do centra je levnější. Vyjde 6–7 euro. Taxíky jsou prý extra drahé, tak jsem raději chodila po svých a nebo se projela metrem. Lístek stojí 1,5 euro.