JAK JSME ŠMÍROVALI V AMSTERDAMU

Jet do Amsterdamu v březnu? To mi přišlo trochu jako zvláštní nápad. Vždyť neuvidím tulipány. Zaručeně tam bude pršet (tam totiž prší prý pořád..hlavně v březnu). Petr a jeho hokejbal mi nedali na výběr, březen nebo nic. Vzala jsem březen – déšť nula dnů, stovky narcisek a minimum turistů.

Do Amsterdamu jsme vyrazili autem, protože jsme si řekli, že mrkneme i na jiná místa. Auto jsme nechali na kraji města na tzv. P+R. Nějakým zázrakem nás to stálo 1 Euro za 4 dny, což byla pro mě prvotřídní výhra, jelikož Petr navrhl: já zaplatím jednu noc v hotelu na venkově a ty parkování v Amstredamu… tomu říkám krásný obchod.

Amsterdam jsme vyhodnotili jako krásně bezpečné město. Zejména večer, na ulici už není tolik cyklistů. Na ty si dejte přes den bacha. Pokud na vás zakřičí něco jako hello – znamená to “vypadni”. Řinčení zvonků je nejčastější zvuk, který jsme na ulicích slyšeli. Jízdu na kole mi Petr opět nepovolil, takže jsme si kola nepůjčili. Prosím, půjčte si ho za mě.

pozn. Už jste někdy jeli s Gabčou na kole, na bruslích nebo vlastně dělali cokoli jiného? Ona je střelec bez jakéhokoli pudu sebezáchovy. I když, zvládli jsme jízdu na kolech na levé straně v Londýně za hustého provozu, takže příště se tomu už nevyhnu. :-) Už teď se psychicky připravuji, jak budu Gabču a místního cyklistu sbírat ze silnice. Ještě, že jsou na nás všichni vždycky tak milí.

Tipy jak na Amstredam

Jako vždy jsme vyrazili nepřipraveni. Cesta tam autem trvala cca 7 hodin. Stihli jsme si přečíst nudného průvodce. Opět nás ničím zajímavým nepřekvapil. Doporučujeme jít na to takto:

1. Nekupovat průvodce v ČR.
2. Najít si byt na airbnb.cz. Ubytovali jsme se přímo centru mnohem levněji. Získali jsme spoustu tipů, kde se najíst jako pravý Amsterdaman, co vidět atd.
3. Jít si koupit místního průvodce. Přímo v centru je American English Book Store.

4. Objednat si zdarma tour od Sandeman. Žádná nuda, jednoduše spoustu pikantností :-) Nejlepší byla část u kostela. Mrkneme doprava a tam kostel, mrkneme doleva a tam výlohy s “maminama”, které už na nás mrkají. Bylo kolem 12 v poledne, takže si během toho mrkání stačily ještě sníst svůj oběd z plastové misky.
5. Ochutnávat nizozemské dobroty. Je povinností ochutnat všechna typická jídla. Každopádně není to nic lehkého. Museli jsme ochunat bitter balls, palačinky nebo jablečný koláč. 5 typů, kde jedí místní.

6. Navštívit muzeum Anny Frankové. Kdo četl její deník, rozhodně doporučujeme. Lístky si ale kupte předem. I mimo sezónu tam byl kilometrová frontička. Jinak doporučujeme muzeím se vyhnout. Jak napsal Coelho, žijeme skutečností, ne minulostí.
7. Výjimkou může být návštěva muzea hausbótů. Zabere cca 15 minut. Celoroční bydlení v hausbótu není žádná levná záležitost. Je neuvěřitelné, jak komplexní a velký obytný prostor tak na pohled malé plavidlo skýtá.

Bloudění v centru

Stali se z nás tak trošku šmíráci. Domy v Amsterdamu mají více oken než cihel a většina místních nemá záclony. Nejlepší je vyrazit večer. Můžete okukovat jejich interiér nebo mrknout, co třeba mají právě na talíři. Každopádně mají styl, to se jim musí nechat. Nejlepší na šmíractví je čtvrť Jordaan. Původně chudá čtvrť je teď jedna z nejdražších a nejpopulárněj­ších adres.

Co nám v hlavně o Nizozemí utkvělo

• Nizozemci jsou nejvyšší populací na světě.
• Hroby se pronajímají na 10–20 let (neprodávají se kvůli málu místa).
• Tulipány nejsou původem z Holandska, byly přivezeny z Turecka.
• Mnoho nizozemců má celkem vtipné příjmení. Napoleon kvůli výběru daní za okupace Nizozemí nařídil, že si Nizozemci musí zvolit příjmení. Nizozemci si do té doby vystačili s křestními jmény. Nizozemci se domnívali, že to je krátkodobá záležitost a tak si často jako výsměch Francouzům volili komická nebo urážlivá jména. Netušili ale, že se budou jmenovat Spring in t Veld (skočdopole), Naaktgeboren (naháč), Poepjes (malý bobek), Scheefnek (křivý krk), Zeldenthius (doma je jen vyjímečně), Rotmensen (plesnivec), apod. až dodnes. Někdo volil jména popisná, ale i ta dokáží vykouzlit na rtech úsměv. Např. Van den Berg (z hor) v Nizozemsku bez jediného kopečku.
• Za okno/výlohu v Red light districtu platí dámy minimálně 50 euro na den.

Typická nizozemská jídla, které zkusit

Bitterballen – masové koule s hořčicí

Někde jsme se dočetli, že koule se začali připravovat už na začátku v 19 stol. ze zbytků, co dům dal. Je pravda, že maso jsme tam tedy moc necítili.

Patatje met – domácí hranolky s majonézou

Stamppot

Na typické nizozemské stamppot je potřeba vyrazit do neturistické restaurace. Není to nic extrémně zajímavého. Jedná se o kaši z brambor smíchanou se zeleninou (např. kyselé zelí) a k tomu např. velká klobása.

Noc na zámku

Protože sluníčko stále svítilo, nechtělo se nám zpátky do Čech, a tak jsme si výlet o den prodloužili. Najít si narychlo ubytování není žádná sranda. Úplně náhodou jsme na bookingu našli ubytování na malém “panství”, které patřilo překvapivě mezi nejlevnější varianty. Dorazili jsme tam, nikde nikdo. Vyšplháme zámecké schody a vtipně zaťukáme na honosné dveře, za chvílí nám otvírá stará dáma a diví se, co tam děláme. Naše komunikace trochu vázla, protože ona na nás holandsky a my na ní anglicky. Ruce nakonec udělaly divy a za pár minut jsme se ubytovali jako v pohádce.

Teď tomu i Gabča říká pohádka, ale v noci úplně sami v takovém domě plného skřípajícího dřeva a všemožných zvuků zvířat, to považovala spíše za úvod hororového filmu a celou noc čekala, kdy se v našem pokoji objeví někdo s nožem. Gabčo, jak se vyspala?

Na poslední den jsme si nechali na Haarlem, Zaashen, Edam a Volendam. Nemohli jsme se vrátit domů, aniž bychom neviděli nějaký ten mlýn a nepřivezli domů pravý Eidam.

Které restaurace, kavárny a bistra nás nejvíce zaujali jsme shrnuli ce článku: 5 tipů, kde jedí místní.